Vlak je můj nejoblíbenější dopravní prostředek – pohodlný, bezpečný, ekologický, zpravidla jezdí zajímavější krajinou, než kterou vedou dálnice, a v nočních spojích se dá i dobře spát. A na rozdíl od autobusu mi v něm nebývá špatně. V Evropě jsem jela vlakem ve 34 zemích a často využívám i mezinárodní spoje, tak jsem se rozhodla podělit o zkušenosti, jak to kde na železnici chodí.
Přeskočte úvod na abecední seznam zemí
Základní hledání vlakových spojů
Na základní přehled, jestli mezi dvěma místy jezdí vlak, dobře poslouží web Rome2Rio. Jen zadáte, odkud kam chcete jet, a vidíte srovnání všech dostupných prostředků včetně přibližného času a ceny. Ty ceny ale berte s rezervou. Konkrétní jízdní řády pak asi nejspolehlivěji najdete na webu Deutsche Bahn.
Neuvěřitelně podrobné popisy, jak to chodí v jednotlivých zemích, jak si kde koupit jízdenku a co od tamějších drah čekat, najdete na webu Seat61. Já ho používám jen na mimoevropské země, přijde mi totiž, že je psaný pro „průměrného Američana“ a na naše poměry ze všeho zbytečně dělá vědu.
Různé faktické a historické přehledy pak bývají na Wikipedii. Stačí do Googlu zadat např. „železnice Bosna„. Jestli vás zajímají novinky na železnici v Česku a okolí, doporučuji blog Cesta vlakem Michala Berga. Jen škoda, že píše tak málo často.
Jak koupit jízdenku
U vnitrostátních spojů je to jednoduché – nakupujte ideálně přímo na stránkách národního dopravce. Nesetkala jsem se s tím, že by někde nebrali zahraniční platební karty nebo nechtěli přes internet prodat lístky cizincům (třeba v Asii je to ale celkem běžné).
U mezinárodních spojů začněte též na webu národního dopravce státu, odkud chcete jet. Ne všude to ale půjde, například Chorvati prodávají mezinárodní jízdenky jen na vybraných nádražích. Naštěstí například jízdenku ze Záhřebu do Vídně koupíte i u rakouských drah ÖBB.
Než si jízdenku koupíte, ověřte si, jestli ji náhodou dráhy cílového státu neprodávají levněji. Můžete udělat zajímavý objev jako já teď, když jsem zjistila, že České dráhy prodávají jízdenku z Ostravy do Hamburku za 1 131 Kč, zatímco u Deutsche Bahn ji na ten samý spoj koupíte za 28 eur, což je při aktuálním kurzu zhruba 690 Kč.
Vyplatí se InterRail?
InterRail je univerzální časová jízdenka, která platí ve 33 evropských zemích. Sama jsem s ní před lety dvakrát tři týdny cestovala a zejména v západní Evropě se docela vyplatila, ale dnes už ji spíš nedoporučuji. Zmiňovaná 22denní jízdenka stojí 389 eur pro mládežníky do 27 let a 518 pro životem protřelé.
Aby se vám vyplatila, museli byste se prakticky denně přesouvat přes půl státu. Navíc třeba ve Španělsku je na každý vlak třeba si ještě připlatit za rezervaci. Před 12 lety to bývalo 7,5 eur, dnes to nejspíš bude víc.
Další příklad: 5denní jízdenka s platností 1 měsíc stojí pro dospělé 282 eur. To byste museli jet vlakem aspoň do Madridu a zpátky, aby dávalo smysl si ji pořizovat. A i takový železniční nadšenec jako já by vám poradil místo těch 30 hodin na cestě radši letět.
Co je na InterRailu ale boží, je jeho krásná železniční mapa.
Vlaky v jednotlivých evropských zemích
Následuje abecední seznam evropských zemích a mé zkušenosti s tamějšími vlaky. Pokud některá země chybí, je to proto, že jsem v ní vlakem nejela. Nebo tam vlaky nejezdí, ale to je snad jen Andorra, Kypr, Island a Malta.
Obecně v naprosté většině zemí platí, že jízdenka kupovaná nějakou dobu dopředu (zpravidla aspoň týden, ale klidně dva měsíce) na konkrétní spoj vychází (výrazně) levněji než jízdenka na poslední chvíli.
Zároveň ale některé dráhy prodávají jízdenky jen na omezenou dobu dopředu. Třeba v Portugalsku jsou to jen ty dva měsíce, ve Švédsku sice tvrdí, že tři, ale v praxi spousta vlaků tři měsíce předem ještě není v nabídce a musíte si počkat.
Kde mám zkušenosti, uvádím odkaz na webové stránky tamějších drah. Ostatní najdete tak, že do Googlu zadáte „stát + railway“.
Albánie
Nemám osobní zkušenost. Vlaky v Albánii jezdí, i když víceméně jen po jedné trati ze severu z města Skadar do přímořského Vlore. Zajímavostí je, že všechny lokomotivy jsou diesely vyrobené v ČKD.
Arménie
V Arménii jsou v zásadě jen dvě vlakové trati: jedna vede od jezera Sevan přes Jerevan na jih k hranicím s Nachičevanskou autonomní republikou, druhá z Jerevanu do Tbilisi. Já jsem jela po té druhé a co si pamatuji, byla to 15hodinová vyhlídková jízda v klasickém plackartu. Dnes vlak cestu zvládne za 10 hodin a jede co dva dny.
Jízdenky v roce 2014 nešly koupit přes internet, museli jsme v Jerevanu na nádraží. Na webu arménských železnic jsou jízdní řády, ale možnost koupit jízdenku jsem nenašla. Navíc web funguje jen v arménštině a ruštině.
Ázerbájdžán
Nemám zkušenosti, ale jezdí tu přímý vlak z Baku do gruzínského Tbilisi a podle všeho existuje i spojení s ruským městem Machačkala na břehu Kaspického moře. 375 kilometrů pojedete 9 hodin a bude vás to stát jen kolem 200 korun. Jízdenky by měly jít koupit na webu, ale ten na mě mluví jen ázerbájdžánsky. Pobavilo mě na něm, že „osobní konto“ se řekne „Şəxsi kabinet“.
Belgie
Takové malé Německo, to znamená, že vlaky jsou rychlé, čisté, ale drahé. Jela jsem tu s InterRailem z Amsterdamu přes Brusel do Brugg. Jízdenky se dají koupit online na webu.
Zajímavostí je, že od loňska jezdí do Bruselu přímý noční vlak z Vídně. Jízdenka na lehátku stojí kolem 2000 Kč, což není úplně málo, ale pro Brňáky už může dávat smysl dojet pohodlně vlakem do centra Bruselu, místo kodrcání autobusem z letiště Charleroi (které je mimochodem dost odpudivé).
Bělorusko
Mám zkušenosti jen s cestou z Varšavy do Brestu, kdy jsme kupovali jízdenky ve Varšavě na nádraží. Nejvíc mi utkvěla v paměti důkladná hraniční kontrola se psy. Běloruská železnice má web v angličtině, ale mně momentálně nefunguje. Ono stejně není moc pravděpodobné, že byste do Běloruska teď jeli, tak to ani nevadí 🙂
Bosna a Hercegovina
Přes Bosnu vede jedna hlavní trať ze severu přes Sarajevo do Mostaru. Moc vlaků tu ale nejezdí, konkrétně mezi Sarajevem a Mostarem jsou to dva denně. Trať sice pokračuje do chorvatského přímořského Ploče, ale vlaky po ní nejezdí. Informace o jízdních řádech najdete na webu a jízdenky si kupte u poklady, vyprodáno určitě nebude.
Bulharsko
Přes Bulharsko jsem jela před 10 lety s InterRailem z Bukurešti do Istanbulu. Vlaky byly starší, pomalé a jely asi dva denně, ale bulharská železniční síť je celkem hustá po celém státě. Nevím, jak se od té doby změnil stav vlaků, ale web železnic je i v angličtině a dokonce si můžete koupit lístek online, jen vás upozorňují, že se jedná o pilotní projekt a může haprovat.
Černá Hora
Nemám zkušenosti.
Dánsko
Nemám zkušenosti, ale tipla bych si, že tu vlaky budou fungovat jako ve zbytku Skandinávie. Co mě ovšem dost odrazuje, je čekací doba pro vstup na web dánských železnic. WTF?
Estonsko
Estonsko je skoro Skandinávie: železniční síť není příliš hustá, ale vlaky jsou moderní a spolehlivé. Vnitrostátní jízdenky koupíte na webu Elron. Z Tallinnu teoreticky existuje přímé spojení přes Petrohrad do Moskvy, ale od roku 2020 jsou vlaky pozastavené.
Finsko
Nemám zkušenosti.
Francie
Domovská země TGV, o němž můj milý prohlásil: „Čekal jsem bůhvíco, ale přijelo obyčejné pendolino.“ Francie je velká země, takže dálkové vlaky tu jezdí rychle, abyste na cestě nestrávili dva dny. Bohužel ale úměrně tomu stojí. 540 kilometrů z Paříže do Bordeaux ujedete za 2 hodiny, ale zaplatíte 2–3 000 Kč. Jízdenky koupíte na webu železnic SNCF.
Gruzie
V Gruzii se dá jet vlakem z Tbilisi na západ k Černému moři, do Jerevanu nebo Baku. Jak jsem psala u Arménie, mám zkušenost jen s cestou z Jerevanu do Tbilisi na lehátku, ale denní spoje na kratší vzdálenosti už podle všeho provozují celkem moderní vlaky. Jízdní řády jsou na webu a podle všeho jdou jízdenky koupit online, ale musíte si vytvořit účet (přepínátko mezi gruzínštinou a angličtinou najdete v pravém horním rohu pod ikonkou zeměkoule).
Chorvatsko
Chorvatsko má překvapivě hustou železniční síť na severovýchodě země, tedy daleko od míst, kam většina z nás jezdí. Ze Záhřebu se pak dá dostat ještě na západ do přístavu Rijeka nebo na jih do Splitu. Trať do Splitu je neuvěřitelně pomalá, 420 kilometrů jedete přes 6 hodin, ale zato máte výhledy na celé Chorvatsko.
Vnitrostátní jízdenky by měly jít koupit přes internet, mezinárodní pouze na vybraných pokladnách. Přes léto do Chorvatska jezdí RegioJet, některé spoje až do Splitu. Dá se přitom koupit i jízdenka jen v rámci Chorvatska.
Irsko
Nemám zkušenosti.
Itálie
Hustá železniční síť s moderními vlaky a velice variabilními cenami podle toho, v jak velké špičce nebo jak rychle chcete jet. Doporučuju být flexbilní a jet pomalejšími regionálními spoji, bývají za třetinovou cenu oproti rychlejším intercity a navíc ani na poslední chvíli nemají tendenci příliš zdražovat. Jízdenky koupíte na webu, který po mně kdysi dávno chtěl registraci s italskou adresou, tak jsem si ji vymyslela. Od té doby tam mám účet a s nákupem nikdy nebyl problém.
Lichtenštejnsko
Jen jsem projela ze Švýcarska do Rakouska s jízdenkou InterRail, takže s místními dráhymi nemám zkušenosti. Minimálně přes Vaduz do rakouského Feldkirchu ale koleje vedou.
Litva
Překvapivě moderní vlaky a železniční síť přes celou zemi, i když nepříliš hustá. Koleje vedou i přes hranice s Polskem a Lotyšskem, ale mezinárodní vlaky momentálně nejezdí. Vnitrostátní jízdenky koupíte na webu.
Lotyšsko
Podobná situace jako v Litvě, moderní vlaky a koleje po celé zemi, na rozdíl od ní ale tady fungují mezinárodní spoje do Estonska. Jízdenky jdou opět koupit na webu.
Lucembursko
Nemám zkušenosti.
Maďarsko
Hustá železniční síť, většinou dost moderní vlaky a přitom nepříliš využívané. Vnitrostátní i mezinárodní jízdenky koupíte pohodlně na webu.
Makedonie
V Makedonii jezdí tak málo vlaků, že veškeré jízdní řády najdete na jedné stránce a stejně tak ceník jízdenek ze Skopje. Bohužel web není anglicky, ale automatický překlad v Chromu je docela srozumitelný.
Vnitrostátní ani mezinárodní jízdenky přes internet nekoupíte, musíte na přepážku. S ohledem na to, že momentálně jediný mezinárodní spoj jede jednou denně do kosovské Prištiny, stejně nemáte moc co řešit předem.
Moldavsko
Moldavsko je jednou z nejchudších zemí Evropy a vlaky podle toho vypadají. Mám zkušenost jen s cestou z Kišiněva do Tiraspolu, ale vlaky do Podněstří a na Ukrajinu momentálně nejezdí. Jediný mezinárodní spoj je z Kišiněva do Bukurešti.
Jízdenky se teoreticky dají koupit přes internet, ale na většinu dní reálně píšou, že „online se už neprodávají, musíte na pokladnu“. Kdybyste přeci jen našli spoj na váš vybraný den, malá nápověda k formuláři: Česko se rumunsky řekne Cehia.
Německo
Německé dráhy jsou přesně takové, jaké byste čekali: ve všem pünktlich. Vlaky jsou moderní a čisté, jezdí často a včas. Kupodivu relativně levněji vycházejí dálkové spoje, např. zmiňovaná jízdenka do Hamburku nebo spoj Praha–Frankfurt za 28 eur, než kratší přejezdy na poslední chvíli. Hodinový přejezd z Regensburgu do Ingolstadtu mě stál asi 18 eur. Jízdenky koupíte na webu, čím dříve, tím levněji, případně v automatu na nádraží.
Poznámka: Němci od 1. 6. do 31. 8. 2022 spustili experiment, při kterém prodávají univerzální jízdenku za 9 eur na všechny spoje s výjimkou dálkových IC a ICE vlaků s platností celý kalendářní měsíc.
Nizozemí
Mám zkušenosti jen s InterRailem, ale už před 10 lety byly nizozemské vlaky rychlé a moderní. Železniční síť je vcelku hustá a dobře fungují i mezinárodní spoje, jen si za ně připlatíte. Například 2hodinová cesta z Amsterodamu do Bruselu začíná na 1 500 korunách. Jízdenky a jízdní řády na webu železnic.
Norsko
Drahé, ale krásné, takové je Norsko i jeho vlaky. Mám zkušenost s cestou z Bergenu do Osla a vřele doporučuju, je to za mě jedna z nejhezčích vlakových tratí v Evropě (myslím tím to, co vidíte z okna, ne koleje jako takové). Z Osla na sever vede v zásadě jedna trať přes Trondheim až do Bodø a mým snem je si ji projet. Ještě severněji do Narviku se dá dostat jen ze Švédska.
Jízdenky koupíte na webu. Norové mají tak organizované vlaky, že už v jízdním řádu máte napsáno, ze které koleje vlak pojede. A protože jsou velcí outdooroví nadšenci, ve všech vagónech mají spoustu místa na lyže, kola a další náčiní.
Polsko
Polská železniční síť je hustá, vlaky v pohodě a levné, což zároveň znamená, že dálkové spoje bývají hodně obsazené a je lepší si trochu s předstihem koupit místenku. Jednou se mi stalo, že na mě při kupování jízdenky u pokladny zbylo místo jen v 1. třídě.
Vlaky intercity bývají povinně místenkové, regionální vlaky nikoliv. Rozdíl mezi nimi je v typu vlaku, ale můžou jet po stejné trase, zhruba jako naše EC versus osobáky. Intercity jízdenky koupíte tady, regionální pro změnu na tomhle webu. Doporučuju primárně hledat IC spoje, jsou rychlejší a kupodivu často i levnější.
Portugalsko
Při koupi jízdenky (tzv. Promo ticket) na konkrétní spoj pár dní dopředu jsou portugalské vlaky vcelku levné. Jsou pohodlné a nepříliš obsazené, ale například ve srovnání se Španělskem mají tu nevýhodu, že tu nemají rychlovlaky a snad v žádném vlaku, kterým jsem jela, nebyly zásuvky. 320 km mezi Lisabonem a Portem ujedete za 3 až 5 hodin podle spoje a zaplatíte od 10 do 30 eur.
Spojení a jízdenku najdete na webu, ale pro koupi si musíte vytvořit účet. Jízdenku není třeba tisknout.
Rakousko
Skvělé vlaky, strašný web. Díky bohu, že už je konečně asi od loni responzivní, předtím byl na mobilu naprosto nepoužitelný. Rakousko je opět západní klasika, to znamená, že vlaky jsou moderní, rychlé, spolehlivé, ale drahé a ceny se liší podle jednotlivých spojů.
Na vybrané spoje mezi velkými městy se dají koupit akční jízdenky, tzv. Sparschiene, vázané na konkrétní vlak a nevratné, za nižší cenu. Při troše štěstí tak celé Rakousko z Vídně do Innsbrucku přejedete za 35 eur.
Rakousko je jednou ze zemí, kde zažívají obnovu noční vlaky, tzn. Night Jety. Z Vídně tak máte přímé spojení např. do Bruselu, Amsterodamu, Paříže nebo Říma. Do posledně jmenovaného města se na lehátku dostanete za 109 eur.
Rumunsko
Rumuni mají překvapivě funkční web v angličtině, kde se dobře vyhledávají informace o vnitrostátních i mezinárodních spojích včetně koupě jízdenky. Vnitrostátní jízdenky stačí elektronicky, mezinárodní si nechte vytisknout u pokladny. V Rumunsku stačí kupovat jízdenky i na poslední chvíli a rozdíly mezi internetem a přepážkou na nádraží prakticky nejsou.
Rumunské vlaky jsou rozmanitého stáří a kvality, ale nejela jsem ničím vyloženě hrozným. Noční lehátkový vlak mi pak přišel vyloženě moderní. Velká část trati není elektrifikovaná, takže tam vlaky jezdí dost pomalu, ale zato si užijete výhledy na krásnou horskou krajinu. Doporučuji především severovýchod země.
Rusko (nejen transsibiřská magistrála)
Na transsibiřské magistrále ani jinde na ruské železnici už naštěstí neplatí, že byste pro jízdenku museli osobně do Moskvy. Koupíte ji pohodlně na anglických stránkách za stejnou cenu jako místní. Jen se připravte, že ve formuláři se vás budou ptát na spoustu osobních údajů.
Rusko je velká země a s výjimkou rychlovlaku mezi Moskvou a Petrohradem se všude jede průměrnou rychlostí 50–60 km/h. Z toho plyne, že cesty trvají neskutečně dlouho a většina vlaků je defaultně lehátkových. I lehátková kupé 2. třídy jsou ale celkem levná, zaplatíte zhruba 50 halířů za kilometr cesty. Pro srovnání cesta z Brna do Prahy na sedačce stojí od 75 halířů na kilometr.
Horní lehátka jsou o třetinu levnější než spodní. Když jedu lehátkovým vlakem sama, kupuju si vždy horní lehátko. Mám tam větší klid, můžu si kdykoliv lehnout a nehrozí, že si mi tam bude někdo sedat. Ve dvou lidech bych ale navzdory vyšší ceně vzala spodní a horní lehátko nad sebou, ať právě máme i možnost sezení.
Navzdory rozšířené představě není cesta transsibiřskou magistrálou jedna velká párty. Jednak je alkohol v ruských vlacích zakázaný a druhak většina lidí většinu cesty prospí. Vagónem se tak maximálně honí děti, které se na čtyřdenní cestě za babičkou už poněkud nudí.
Do vlaku si nemusíte brát moc zásob. Teplou vodu na čaj máte zadarmo ze samovaru, případně vám prodají rovnou hotový čaj a další nápoje. Na spoustě nádraží se stojí aspoň 20 minut a přímo na peróně postávají bábušky, které prodávají nejrůznější domácí dobroty, většinou pirohového typu.
Řecko
V Řecku jsem jela jen s InterRailem, takže nemám osobní zkušenost s nákupem jízdenky. Přes internet ji ale pořídíte na tomto řecko-anglickém portálu. Přijde mi, že nemají úplně transparentní ceny, a i když Rome2Rio tvrdí, že by jízdenka z Atén do Soluně měla stát od 10 eur, mně se nepodařilo najít levnější než za 36 eur.
Co si z Řecka pamatuji, tak krásná byla trať z Atén na Peloponés, zejména přejezd přes Korintský průplav je zajímavý zážitek. Co už je horší, že Řekové každou chvíli stávkují, takže vám můžou spoj zrušit i na poslední chvíli. A protože mají rovněž neustálé problémy se svým severním sousedem Makedonií, nejezdí momentálně mezi těmito dvěma státy žádný spoj.
Slovensko
Skoro jako u nás 🙂 Web slovenských železnic, kde koupíte jízdenky, tu.
Slovinsko
Slovinsko je dost podobné Česku – vlaky jsou obdobné kvality, jezdí celkem často (např. mezi Lublaní a Mariborem co hodinu) a za podobné ceny. Vnitrostátní jízdenky koupíte na eshopu, o mezinárodních spojích se sice dočtete na webu včetně cen, ale mně se žádnou jízdenku reálně online koupit nepovedlo, musela jsem k pokladně na nádraží v Lublani.
Srbsko
Další země, kde mám zkušenost jen s InterRailem. Škoda, že už nejezdí Avala, přímý vlak z Prahy až do Bělehradu. Vlaky jsou v Srbsku takové… balkánské, to znamená starší a pomalé, ale jezdí se s nimi dobře. Web srbských železnic je překvapivě přehledný, najdete tu informace o cenách vnitrostátních i mezinárodních jízdenek (nemění se v čase ani podle spojů) a jízdní řády. Podle všeho ale jízdenky nejde koupit přes internet, musíte na přepážku.
Španělsko
Ve Španělsku si užijete rychlovlaky řítící se rychlostí až 300 km/h. Například 380kilometrovou vzdálenost mezi Madridem a Valencií překonáte už za hodinu a 40 minut. Bohužel jsou tyhle rychlovlaky taky úměrně drahé, jízdenka začíná na 40 eurech, ale u většiny spojů počítejte spíš mezi 50 a 70 eury.
Jízdenku vázanou na konkrétní spoj a jméno koupíte na webu dopravce Renfe. Rezervační systém je lehce složitý, dávejte si v jednotlivých krocích pozor, na co vlastně klikáte. Jízdenku ukazujete už při příchodu na nástupiště spolu s dokladem totožnosti. Buďte proto na nádraží včas, budete si totiž muset vystát frontu. A navíc procházíte i bezpečnostní kontrolou.
Mně osobně se španělská krajina jeví lehce nudná, vesměs rovinatá a vysušená a když už jsou někde kopce, tak zase jedete tunelem. Výjimkou je severní Španělsko, kde má pohled na Pyreneje rozhodně něco do sebe.
Švédsko
Poslední skandinávská země v abecedním seznamu funguje podobně jako ty předchozí. Na rozdíl od Norska tu ale vlaky jezdí až na dálný sever za polární kruh a krajina je vskutku nádherná. Respektive ony ty vlaky jezdí i do norského Narviku, ale jen ze Švédska.
Jízdenky koupíte na webu SJ.se, vše je jednoduché a přehledné. Švédské dráhy jsou jediné, kde mám zkušenost i s podporou na chatu, která byla milá a nápomocná. Zároveň je Švédsko jediná „západní“ země, kde jsem jela lehátkovým vlakem, konkrétně ze Stockholmu do Abiska ve stejnojmenném národním parku. Cesta dlouhá necelých 1 400 km a 17 hodin stála 920 švédských korun, tj. zhruba 2 200 Kč.
Na zpáteční cestě měl vlak skoro hodinu zpoždění, tak nám v bufetu dali kávu zdarma a navíc sušenky jako omluvu.
Švýcarsko
Švýcarsko mám projeté od Ženevy po Sankt Gallen u Bodamského jezera a odtud na jih do Milána, ale jen s InterRailem. Můžu tedy říct, že švýcarské vlaky jsou přesné, rychlé a pohodlné a z okna neustále vidíte naprosto nádhernou krajinu, ale přímo se švýcarskými drahami zkušenost nemám.
S výjimkou toho, že jeden švýcarský průvodčí na nás byl extrémně protivný a chtěl jakési divné příplatky, na které podle oficiálních interrailových informací neměl nárok.
Turecko
V Turecku jsem rovněž jela jen s InterRailem, konkrétně z bulharského hraničního města Svilengrad do Istanbulu a pak do 100 km vzdáleného města Izmit (neplést s mnohem větším a známějším Izmirem). Chtěli jsme jet do Ankary, ale všechny vlaky byly asi na tři dny dopředu vyprodané.
Kromě poznatku o značné obsazenosti vlaků můžu o Turecku říct jen to, že tam dodnes jezdí Orient express. Zatímco my jsme tenkrát přijeli na jakési nádraží na evropské straně Bosporu a pro cestu dál se museli dostat na asijskou stranu, dnes většina dálkových spojů jezdí na společné nádraží Halkali.
Ukrajina
Země, v níž jsem (zřejmě po Česku) strávila ve vlacích nejvíc času. Byla jsem tam na čtyřech silvestrovských výpravách (mezi Čopem, Oděsou, Kyjevem, Charkovem a Užhorodem), mám projetou cestu z Moskvy do Kyjeva a západní cestu mezi Lvovem a Černivci.
Jízdenky koupíte na webu ukrajinských železnic. Je potřeba je vytisknout, případně přijít včas k přepážce na nádraží, nadiktovat pokladní sáhodlouhé číslo a nechat si je vytisknout od ní.
Ceny jízdenek se v čase a podle konkrétních spojů můžou lehce měnit, ale ani poslední chvíli u přepážky nebudete platit žádné závratné sumy. Jen budete riskovat, že vlak bude vyprodaný. Jízdenka je vždy vázaná na konkrétní místo ve vlaku a na jméno. V praxi po mně ale skoro nikdy nechtěli vidět žádný doklad totožnosti.
Ukrajina je velká země a silnice jsou tu tak špatné, že na větší vzdálenosti je vlak nejrozumnějším dopravním prostředkem. Většina vlaků je tak podobně jako v Rusku spacích. Pokud jedete přes den, klidně si kupte místo do otevřeného vagónu plackart, ať ušetříte. A pokud nechcete spát, zaškrtněte při koupi jízdenky, že nechcete povlečení, ušetříte 40 hřiven. Na noc ale doporučuju spíš kupé. Především proto, že lehátka v kupé jsou delší a nikdo vám nebude šťouchat do nohou.
Ve vlaku je k dispozici horká voda na čaj nebo zalití polévky, případně vám průvodčí prodá drobné občerstvení. Například černý čaj stojí 10 hřiven (asi 8 korun).
Na co je potřeba si v ukrajinských vlacích dát pozor, je to, že záchody se zavírají zhruba 20 minut před příjezdem do stanice a odemykají se až nějakou dobu po odjezdu. Na dveřích máte vždy rozpis. Nenechávejte proto potřebu na poslední chvíli. Kdyby bylo nejhůř, průvodčí vám ještě odemkne, ale nebude se tvářit vlídně.
Velká Británie
V Británii jsem jela vlakem jen na území Skotska. Jízdenky koupíte přes internet tady. Bacha, je potřeba je na nádraží vytisknout v automatu, k čemuž budete potřebovat platební kartu, kterou jste je kupovali. A tu kartu je třeba fyzicky zasunout do automatu, nestačí ji mít třeba v Apple pay.
Jízdenky na kratší regionální spoje fungují podobně jako u nás – koupíte si jízdenku na konkrétní den a jedete libovolným vlakem, přičemž ceny jsou stejné. Delší spoje se můžou cenami lišit a pak už je jízdenka vázaná na konkrétní spoj a sedadlo.
Z Londýna na sever Skotska jezdí vlak Caledonian Sleeper a jednou bych se jím chtěla projet. Bohužel jízdenky na lehátko začínají na cenách kolem 200 liber a když jsem si hledala volné místo, bylo na tři měsíce dopředu vyprodáno.
Zážitkem pak je projet se ve Skotsku některým z parních vláčků Jacobite train – klasikou je ten z Fort Williamu do Mallaig, ale potkali jsme ho i na východě u Inverness.
