Pět týdnů v Asii byla moje zatím nejdelší dovolená a zároveň první dlouhý sólo výlet. Nejsem tedy žádným odborníkem, jak zvládat delší sólo cesty, ale přesto bych se chtěla podělit o pár poznatků. Ať nemusíte opakovat mé chyby.
Jaký si to uděláš…
Ať jedete kdykoliv kamkoliv, vždy si cestu můžete udělat přesně podle sebe. Můžete strávit měsíc v Thajsku a nebýt na jediné pláži. Nebo navzdory tomu, že prý není sezóna, ležet ve Vietnamu týden u moře.
Hlavním důvodem, proč lidi jezdí do Kambodži, je chrám Angkor Wat. Já jsem byla dva dny v jeho těsné blízkosti a nešla jsem tam, protože se mi mezi ty davy turistů prostě nechtělo.
Stejně tak se nemusíte družit s ostatními (sólo) cestovateli. Kamarád mi předpovídal, že mi po čase začnou chybět lidi a budu si hledat dočasné kamarády na místě, abych měla s kým trávit čas. Jak jsem ale předpovídala já, nestalo se to. Naopak jsem se jakémukoliv přílišnému družení vyhýbala a užívala si čas sama se sebou.
Zároveň je úplně v pořádku chtít jen ležet na pláži na ostrově na jihu Thajska nebo jet do Kambodži, jen abyste navštívili Angkor Wat. Ano, je to turistický mainstream, ale když tam chcete, tak tam jeďte. A nemusíte se kvůli tomu nikomu ospravedlňovat.
Nedělejte si konkrétní plány dlouho dopředu
Je fajn mít představu, kam byste zhruba chtěli jet, protože tomu při balení přizpůsobíte, co si vezmete s sebou. Já jsem například nemohla do hor nebo nocovat venku, neměla jsem na to vybavení. Ale konkrétní itinerář déle než na tři dny je blbost, protože se vám plány budou měnit.
Někde se vám bude líbit a budete tam chtít zůstat déle, někde naopak ne a druhý den pojedete pryč. Někdo vám doporučí skvělé místo, kam si prostě musíte zajet. Vlak nebo autobus nečekaně nepojede. Případně vám aerolinky jako mně dokonce zruší zpáteční letenku.
Můj původní plán byly 2–3 týdny ve Vietnamu, týden v Kambodži, týden v Thajsku, 2 týdny v Myanmaru, týden v Malajsii.
Výsledná cesta pak vypadala takto: 2 týdny ve Vietnamu, 4 dny v Kambodži, 8 dní v Laosu, 12 dní v Thajsku.
Zaveďte pravidelný režim
Na kratších dovolených můžete mít nabitý program a často se přesouvat, klidně přes noc. Na delší cestě už je ale pro dobro vašeho organismu a vaši duševní pohodu třeba zavést podobný režim, jako máte doma.
To znamená pravidelný kvalitní spánek, pravidelná strava, nelítat od rána do večera všude možně, ale dopřávat si chvíle v klidu s knížkou nebo seriálem, volné večery nebo “víkendy”.
Ze začátku to bude náročné. Jste přece ve Vietnamu, musíte toho využít a vidět co nejvíc, ne koukat na Přátele! Ale po dvou týdnech budete tak přehlceni dojmy a zážitky, že budete rádi za odpoledne proválené v posteli nebo u bazénu s Rossem, Rachel a spol.
Zařiďte si to tak, ať nemusíte být online
Kvůli práci, rodině, kamarádům, nikomu. Jasně, je fajn dávat vědět, kde zrovna jste a že jste v pořádku, ale jinak omezte čas trávený sledováním, co se děje doma. Protože vaši kamarádi vám možná závidí, že vy jste v Thajsku, ale vy zase budete závidět jim, jak spolu chodí na obědy nebo do kina bez vás.
A jakkoliv jsem původně měla naivní představu, že bych na částečný úvazek pracovala, jsem ráda, že jsem to neudělala. Neužila bych si ani jedno a stresovalo by mě, že musím hledat WiFi a dokončovat úkoly v zadaném termínu. Navíc s šestihodinovým časovým posunem by se s kolegy nekomunikovalo nejsnáz.
Mějte finanční rezervu
Přestože moje cesta vypadala úplně jinak, než jsem si naplánovala, překvapivě se mi podařilo dodržet přibližný rozpočet. Přesto doporučuju mít aspoň 20 000 finanční rezervu. Kdyby se cokoliv stalo, ať můžete třeba druhý den letět domů.
Když mi aerolinky zrušily let zpátky, kamarádi mě ujišťovali, že se o mě musejí postarat. Já jsem ale byla mnohem klidnější s vědomím, že ať to dopadne jakkoliv, náhradní letenku jsem si schopná sehnat sama. I když jednosměrná letenka z Asie do Evropy na poslední chvíli standardně stojí víc, než moje původní zpáteční.
Co bych příště udělala jinak
Nespěchala bych
Tohle je určitě nejdůležitější poznatek. Ze začátku jsem měla tendenci chovat se jako na běžné týdenní dovolené, kdy logicky chcete stihnout co nejvíc věcí, takže brzo vstáváte, všechno proběhnete z rychlíku a často se přesouváte.
Já jsem opravdu zpomalila až po třech týdnech a zpětně lituju, že jsem nestrávila více času ve Vietnamu, kde se mi nakonec líbilo nejvíc. Ale aspoň mám důvod se tam vrátit.
Vzala bych si méně věcí
Cestuji nalehko a mám jen 30litrový batoh, do kterého se mi na začátku vešlo i pět knih, ale měla jsem s sebou zbytečně moc triček, ponožek a kalhotek. Trička by stačila dvě, ponožky dvoje a kalhotky tak čtvery. Každý večer je můžu na hostelu vyprat a do rána jsou suché.
Nespoléhala bych se na mobil
V letadle cestou tam mi přestal fungovat telefon. Naštěstí jsem s sebou měla tablet, takže jsem nezůstala úplně offline. Jenže v něm nemám například aplikace na internetové bankovnictví a nemohla jsem potvrdit žádnou platbu. Příště bych si pro jistotu všechny přístupové údaje zálohovala. A stáhla si mapy, hudbu a knížky i do tabletu.